Lidice – Příběh dvou vesnic

Když srovnali Lidice se zemí, Němci se nesnažili masakr utajit. Nestyděli se. Naopak se chlubili svým činem, zveřejnili každý detail o masakru. Tím se Lidice staly symbolem krutosti nacistického režimu, a předmětem nejrůznějších interpretací. Každá generace a každý režim do nich vložil další významy, někdy hodně zkreslené, a často se zapomnělo na bolestivé a někdy rozporuplné příběhy samotných vesničanů.

Lidický masakr se stal impulsem pro britský propagandistický film The Silent Village – Tichá ves – který podle námětu Viktora Fischla natočil geniální britský režisér Humphrey Jennings již v roce 1942. Film se odehrává ve velšské hornické vesnici Cwmgiedd, která se „stane Lidicemi“ v jakési zvláštní pašijové hře. V roce 1999 jsem se vypravil do Cwmgieddu a do Lidic, abych natočil rozhlasový dokument v angličtině A Tale of Two Villages – Příběh dvou vesnic.

 

Za dokument jsem získal hlavní cenu Prix Bohemia v roce 2001.

Obrátil jsem se na filmového režiséra Pavla Štingla. Spolu jsme natočili dokumentární film Druhý život Lidic pro Českou televizi v roce 2001.

Na základě silných dojmů z návštěv obou vesnic jsem napsal kapitolu do knihy Place – Místo (Thames and Hudson, 2005). Kniha se zabývá tématem prostoru jako něčeho, co existuje nejenom fyzicky, ale iv naších hlavách, v čase a v paměti. Tady je text článku v angličtině.

A Foreign Country – Cizí země

23. ledna 1920 – 20.září 2006. Nekrolog v deníku The Times, 29. září 2006

Anna Nešporová byla jedním z posledních žijících svědků masakru, který spáchali nacisté na obyvatele Lidic v roce 1942 po atentátu na Reinharda Heydricha.

Anna prožila normální dětství v typické české vesnici.  Zcela neobyčejná však byla odvaha, kterou ukázala v nepředstavitelných podmínkách.  Po válce se neúnavně snažila, aby se na Lidice nezapomnělo, ale teprve po pádu komunistického režimu se mohlo otevřeně mluvit o hluboké vazbě mezi její rodinou, osudem Lidic a Velkou Británií.

Anna Horáková se narodila v roce 1920 do venkovské rodiny.  Tehdy žilo v Lidicích, jejíchž hlavní dominantou byl barokní kostel sv. Martina, zhruba 600 osob.  Annin starší bratr Josef odešel vystudovat vojenskou akademii, aby se mohl stát letcem.

Nedlouho po okupaci Čech a Moravy v roce 1939 Josef spolu s kamarádem Josefem Stříbrným utekli do Francie a pak do Anglie, kde se přihlásili do RAF.  Josef Horák sloužil v 311 Czechoslovak Bomber Squadron nejdříve jako zadní střelec a pak jako pilot.

Po atentátu na Heydricha Němci zatkli a zastřelili několik tisíc Čechů, a obec Lidice byla vybrána pro úplné zničení.  Němci tvrdili, i když věděli že to nebyla pravda, že Horák a Stříbrný byli spojeni s atentátem.

Lidičtí muži – celkem 173 – byli zastřeleni u zdi stodoly za statkem rodiny Horákovy, všechny ženy byly poslány do koncentračního táboru v Ravensbrücku a 81 dětí bylo zavražděných plynem v polském Chelmnu.  Některé děti, které byly považovány za dostatečně „arijské“, byly vybrány pro adopci německými rodinami.

Když Němci zničili Lidice v noci na 10. června 1942, byla už celá Annina rodina ve vazbě v Praze.  Němci se rozhodli zastřelit celé rodiny Josefa Horáka a Josefa Stříbrného, včetně Annina manžela Václava Kohlíčka, který spolu s ostatními byl zastřelen 16. června.  Annu nezabili, protože byla v devátém měsíci těhotenství.  Důvod nebyl humanistický, ale praktický.  Němci měli potíže získávat vojáky do takových popravčích čet a nechtěli střílet vlastní lidi za to, že odmítli uposlechnout rozkaz.

Annu odvedli do Prahy, kde o několik dní později porodila. K porodu nezavolala doktora.  Nechtěla, aby první tvář, kterou uvidí její dítě, patřila příslušníkovi SS.

Dva týdny poté, co se jí narodila dcera Věnceslava, řekli esesáci Anně, že ji chtějí odvést na krátký výslech a že se za hodinu bude moci vrátit.  Odvedli ji přímo do Ravensbrücku, a svou dceru už nikdy neviděla. Osud dítěte není znám, ale je velmi nepravděpodobné, že by přežilo.  V koncentračním táboře strávila Anna tři roky.

V chaosu ke konci války se podařilo Anně utéct z takzvaného „pochodu smrti“ z Ravensbrücku.  Spolu s tchyní, která rovněž přežila tábor, zahájila – pěšky – svou dlouhou a nebezpečnou cestu domů.  Ještě netušila, co se stalo Lidicím.

Na místě své rodné vsi našla jen pole, kde Němci vyseli žito – tak důkladný byl jejich pokus vymazat Lidice z mapy.  60 lidických žen se nikdy nevrátilo domů a teprve o několik let později se vrátily poslední děti, které byly adoptovány v Německu.

Annin bratr Josef, spolu s anglickou manželkou Win a dětmi Václav a Josef, se vrátili do Československa hned po válce.  Pouze oni tvořili celou lidickou rodinu.  Josef zase začal pracovat v československé armádě a Win vychovávala děti na Kladně, kde žily i ostatní lidické ženy.

Ale už v těsně poválečných letech komunisté získávali stále větší vliv.  Rozhodlo se, že rodiny Josefa Horáka a Josefa Stříbrného jako jediné nedostanou dům v nových Lidicích.  Hned po komunistickém převratu v únoru 1948 a jen tři roky po návratu domů jako hrdina, byl Josef propuštěn z armády.  Win a děti se vrátili do Anglie, Josef je následoval o několik týdnů později.  Těsně předtím, než Josef utekl přes hranici za necelých deset let podruhé, poprosil Annu, aby se přihlásila do KSČ, aby rodinu nečekal stejný osud jako v roce 1942.  Anna váhala, ale nakonec souhlasila.

V Anglii se Josef znova stal důstojníkem RAF.  O pouhý rok později tragicky zahynul při leteckému neštěstí.  Anna nesměla do Anglie na pohřeb.  Chtěla poslat krabičku s lidickou půdou, která by se rozptýlila na hrob, ale na letišti ji dlouho vyslýchali a pak poslali domů – její bratr už byl považován za zrádce.  Několik desetiletí byly obě poloviny rodiny rozděleny.  Dodnes žije Win ve Swindonu, kde vychovala Václava a Josefa [poznámka: Win Horák zemřela 8.6.2024].

Anna dostala domek v nových Lidicích.  Nová vesnice byla z velké části postavena z peněz, které vybralo hnutí „Lidice Shall Live“, které vzniklo v Británii hned po masakru.  Anna přišla o oba rodiče, o své tety, strýce, bratrance a sestřenice, manžela a dceru – a pak i o bratra.

Podruhé se vdala a vychovala rodinu.  Zároveň se neúnavně věnovala odkazu lidického masakru.  Mnoho let pracovala v lidickém památníku.  Považovala za svou povinnost vyprávět o tom, co se stalo, a nikdy neodmítla mluvit s návštěvníky a novináři, kteří přijeli do Lidic ze všech koutů světa.  I když ji bylo přes 80 let, vždy při vyprávění stála – z úcty k  těm, kteří zemřeli.

Komunisté zneužívali „lidické ženy“ k politickým účelům a Anna měla velkou radost, když po pádu režimu byla smetena „proti-imperialistická“ rétorika a mohla zase mít normální kontakty s anglickou částí rodiny.  Obě rodiny se znova sblížily, i když její synovec Josef už umí jen pár slov česky. Annina vnučka Pavla, která dnes žije v Anglii, vždy ochotně tlumočí.

Anna byla proslulá svou pohostinností, například když se u ní objevilo – skoro bez varování – deset občanů malé vesnice Cwmgiedd v jižním Walesu, kde za války britský režisér Humphrey Jennings natočil film The Silent Village, na základě lidické tragédie.  Anna hned pozvala celou skupinu na oběd a sklenici piva!

Anna Nešporová se narodila 23. ledna 1920 a zemřela 20. září 2006.

Tady je krátký rozhlasový dokument v angličtině z roku 2002 o Annině bratrovi Josefu Horákovi. Mluví jeho vdova, Angličanka Win Horák. Win zemřela 8. června 2024, dva dny před 82. výročím lidického masakru:

 

V Lidicích jsem se také seznámil s Jaroslavou Skleničkovou a jejím manželem Mirkem. V době lidického masakru bylo Jaroslavě šestnáct a byla odvlečena do Ravensbrücku spolu s ostatními dospělými ženami.

O mnoho desetiletí později napsala své vzpomínky na dětství, na válku a na nesmírně těžké období po válce, když se snažila vrátit do normálního života. Mirek ji přesvědčil, aby vzpomínky vydala knižně, a Lucy Doležalová (která sama byla anglická manželka českého letce za války) spolu s dcerou Tamarou Volejníkovou ji přeložily do angličtiny. Tady je krátký rozhlasový pořad v angličtině, který vypráví příběh knihy:

https://english.radio.cz/a-remarkable-book-tells-a-story-resilience-and-courage-8573442

Kniha vyšla i jako audiokniha, kterou jsem připravil ve spolupráci s Památníkem Lidice, britským velvyslanectvím a Českým rozhlasem. Čte česko-anglická herečka Veronika Hykš:

 

Tady jsou odkazy na další rozhlasové pořady, které se zabývají Lidicemi. Všechny jsou v angličtině.

O literárním odkazu lidického masakru:

https://english.radio.cz/literary-legacy-lidice-8553691

Rozhovor s Josefinou Napravilovou, která po válce hledala děti, které byly odvlečeny do Německa:

https://english.radio.cz/josefina-napravilova-unsung-czech-hero-8587969

Rozhovor s Američankou Jerri Zbiral o složitém odkazu lidického masakru pro druhou generaci:

https://english.radio.cz/jerri-zbiral-finding-a-new-path-lidice-8554513